Historie obce Novosedlice                                                                   

O Novosedlicích se vyskytuje první zmínka již z roku 1126 v souvislosti s dvorcem Novosedským. Ves potom vznikala postupně na pravém břehu potoka Bystřice.

Obec Novosedlice se ve středověku v českých listinách jmenuje Bohosudov, a teprve od 17. století v knihách německy psaných se nazývá Weiskirchlitz.

Na tento rozpor poprvé ukázal pan Hallwick, později Sedláček, a dokazovali, že Palacký se zmýlil a zaměnil Bohosudov se Šejnovem (poutní místo, dnes část Krupky) a německé Weiskirchlitz a české Bohosudov (do 17. Století) s nynějšími Novosedlicemi. Omyl Palackého byl pak přijat i do lexikonů obcí. Dodnes se této záměny užívá, takže je již běžnou. Z řady dokladů zvláště z gruntovních knih dokazuje J. F: Urban v knize Potulky Teplickem z roku 1929, že vesnice zvaná Bohosudov je totožná  s německým Weiskirchlitz, a že to jsou nynější Novosedlice.

Roku 1380 ves patřila k panství krupskému. Později se díl dostal k Libčevsi, díl k Teplicím. V 18.století byly všechny díly spojeny pod teplické panství. Ves velmi trpěla průtahy vosjk. Když ještě byli ve vsi usazeni Němci slavili pravidelně o velikonocích tzv. Osterreiter, Velikonoční jízdu, prý na paměť husitského hejtmana (!), což je ohlasem těchto vojenských  průtahů.

Kostel sv. Valentina

O starém kostele sv. Valentína se poprvé dzvídáme roku 1348, avšak dnešní pozoruhodný kostel z let 1710-1711 je dílem panského stavitele Christiana Lagrera z Teplic.

Farní kostel je zasvěcen sv. Valentinovi. Tento svatý byl ochráncem před padoucnicí a různými dobytčími nemocemi. Kdysi sem putovali zbožní venkované, aby jim sv. Valentin  pomohl v jejích svízelích.

V době, kdy byl kostelík sv. Prokopa  v Kirchtici, zaniklé vsi u Krupky, rozšiřován a  kdy byl vystaven starý kostel v Bohosudově, došlo i k novostavbě novosedlického kostela.

17. října 1515 byl slavnostně vysvěcen olomouckým světícím biskupem

Martinem. Tento cenný záznam nacházíme na vnitru strany desky starého novosedlického misálu.

Uvedený misál je cenným dědictvím novosedlického kostela. Vytištěn byl v roce 1503 norimberským tiskařem Georgem Štuchsem. Pozoruhodný je titulní list se čtyřmi zemskými patrony: sv. Valentýnem, sv. Zikmundem,

sv. Vítem a sv. Václavem a pěkný dürerovsky provedený obraz Ukřižovaného.

Dále náleží novosedlickému kostelu starý misál s inkunabiliemi, údajně vytištěný kolem roku 1479 v Plzni, tím cennější, že  patří  mezi nejstarší tisky v Čechách.

Kromě toho existuje v Novosedlicích ještě třetí misál, opatřený úvodem naumburského biskupa Jana z r. 1501, dotištěný však v Basileji až

roku 1508.

Třetí jeho výstavba do dnešní barokní podoby je z let 1710-1711. Podle dochovaných účtu ji provedl teplický stavitel Kristian Lagler. Kostel má tři oltáře a varhany z roku 1860. Čtyřhranná zvonice s cibulovitou věží je oddělena od hlavního chrámu. Ve zvonici jsou tři zvony, nestarší

z roku 1602.

Novosedlice do r.1848

Obecní zastupitelstvo se skládalo jen ze sedláků a chalupníků. Domkaři neměli do obecních záležitostí co mluvit. Mohli si pokládat za obzvláštní čest, jestliže byl některý z nich pozván na  tzv. „doušky“(obchůzky po hranicích pozemků celé obce). Účastnil se jí rychtář s oběma konšely (přísežnými) a jak už řečeno všichni sedláci a chalupníci z obce.

Protože se tyto pochůzky konaly v době kolem svátků svatodušních, říkalo

se jim doušky. Hlavním cílem bylo opravit mezníky, obešly se obecní cesty a určilo se, kdo je na řadě, aby je spravil. Přitom se propachtovaly i pastvy podle cen atd.

Největší vymožeností roku 1848 bylo zrušení roboty. Novosedličtí konali potažní a ruční robotu při teplickém panství (většinou  při panském dvoře v Doubravicích), a to v: majitelé větších pozemků konali potažní robotu, 2-3 dny v týdnu; menší 3 dny ruční roboty týdně; domkáři 13 dní ročně ruční roboty.

O zrušení roboty se zasloužil na Kroměříšském sněmu poslanec Hans Kudlich. Vděční zemědělcí z Teplicka mu proto v roce 1888 postavili na Jalovičkách (Chvojkách) originální pomník. Z každé obce Teplicka k němu přvezli kámen s označením své obce. Novosedličtí vybrali k tomu balva z Louisiny skály a dali do něho vytesat nápis: Gemünde Weiskrichlitz.

Škola

Škola v Novosedlicích byla v roce 1688 znovu vystavěna a v roce 1741 značně renovována. Tuto  budovu dal kníže Jan Clary v roce 1805 zbourat a nahradit novým stavením. Byla to budova pod kostelem, mající v přízemí dvě malé čebny. Tuto školu navštěvovalo do roku 1844 asi 100 dětí z 10 obcí farnosti (Novosedlice, Trnovany, Šanov, Bystřice, Běhánky, Drahénky, Dubí, Mstišov, Pozorka, Přítkov).

V roce  1844 se ukázalo, že prostor již nedostačuje. Byla proto provedena menší přístavba směrem k Vesnickému mlýnu, čímž se získalo místo pro dalších šest školních lavic.

Před vydáním školského zákona z roku 1869 byli učitelé ustavování duchovenstvem, ovšem jen ustavováni, nikoliv však placeni. Učitelé nedostávali plat. Byli odkázáni na příjem ze školného, 2-3 krejcary od každého dítěte, vybíraného vždy v sobotu.

Školné  se vybíralo tak, že učitel nastavil čepici, do níž děti vhazovaly peníze. Často se však stávalo, že místo krejcarů se tam ocitaly konflíky.

Na vydržování školy příp. školmistra přispívaly zaškolené obce obilím a potravinami tak jako faře a faráři.

Až do poloviny 60.let 19.století zjišťujeme v Novosedlicích tři kategorie obyvatel: sedláky, chalupníky a domkaře. Sedláci žili výhradně z výnosů polí a drželo čeleď, která musela sloužit nejméně rok (od vánoc do vánoc). Čeledíni dostávali ročně 50-60 zlatých, děvečky 30-40 zlatých a o vánocích povlak na peřiny, vlastnoručně opředený.

Chalupníci si museli pole obstarávat sami a nemohli si držet čeleď.

Domkáři, kteří pocházeli přímo ze selských usedlostí vyli řemeslníky. Dostavili si domek o světnici a komoře s malým chlévem. Kousek pole nebo louky jim umožňoval chovat 1-2 kozy.

V roce 1858 byla uvedena do provozu Ústecko-teplická dráha. Zpočátku se příliš  nerentovala, jakmile se však začaly otvírat nové a nové doly a průmyslové podniky, stala se podnikem neobyčejně výnosným.

V roce 1870 - 1871 byla vystavěna trať Duchcovsko-podmokelská, vedoucí středem obce. Stavba byla vzhledem k vysokým náspů spojena s velkými obtížemi. Třebaže trať procházela středem obce, trvalo celá léta, než dostaly Novosedlice při ní zastávku. Zdejší obyvatelé, jestliže chtěli použít tento vlak, museli na dráhu do Teplic - Lesní brány nebo do Vrchoslavi. Zastávka tu byla zřízena roku 1895.

K dalšímu rozvoji obce přispělo i první vodovod, a také veřejné osvětlení.

Nezanedbatelnou událostí pro Novosedlice byla také stavba elektrické úzkorozchodné dráhy z Teplic přes Novosedlice do Pozorky a Dubí, která zahájila svůj atraktivní provoz v roce 1895, čímž bylo vytvořeno výhodné příměstské dopravní spojení jednak do Trnovan a Teplic, ale i do dalších obcí směrem na severozápad.

V Novosedlicích na potoku Bystřice stávalo pět mlýnů. Starobylý Švýcarský mlýn s výletní restaurací pak tvořil součást jedinečně upraveného parku Louisiny Radzwillové, pocházející z teplického rodu Clary-Aldringenů, patřil mezi nejkrásnější  romatnická místa v celém okolí a v době největšího rozmachu teplického lázeňství po skončení napoleonských válek k němu denně přijížděly kočáry s výletníky z Teplic. Koncem 19. století však už byl park zarostlý a poněkud zanedbány, takže jen výletní restaurace ve mlýně připomínala jeho dřívější slávu.

V 19. století zde z průmyslových podniků byly: Purkertova papírna od roku 1853 (později závod Novosedlice Severočeských papíren), firma Hahn&Richter, výroba másla a margarínu, zrušený parní válcový mlýn firmy Ed. Niessl (později použito na centrální výrobnu lahůdek), Riedlova továrna na kuchyňské náčiní, Popprova továrna na kožené brašny a kabelky, Schleiterova pletárna, výroba kovového zboží, cihlena a uhelný důl.

Vývoj obce v počtu obyvatel

Počátkem padesátých let tu byl prý je jeden Čech, krejčí Rubeš, roku 1910 ze 4842 obyvatel již 600 Čechů, kteří zde žili intenzivním životem.

Do roku 1891 patřila do svazku s obcí Novosedlice obec Bystřice a do roku 1904 Proboštov, které se obě v těchto letech osamostatnily, takže zbývaly pak už jen samotné Novosedlice.

Po roce 1945 se obec rekrutuje především z průmyslového dělnictva, ale částečně stále také ze zemědělců. V roce 1947, kdy vznikal plán vytvořit tzv. „velké Teplice“ se Novosedlice stávají dočasně částí okresní města

- Teplice 5. Toto uspořádání však roku 1954 zaniká  a dochází znovu k osamostatnění. Ale i samostatná obec v těsné blízkosti města mohla dál využívat přednosti městské dopravy - do roku 1959 původními tramvajemi, dále autobusy a od roku 1962 trolejbusy, které umožňovaly přímé spojení do Trnovan. Tak tomu bylo více jak tři deseteilteí, ovšem vzhledem k tomu, že se obec později neshodla s Teplicemi na konstruktivním spolufinancování, byla trolejbusová doprava vzhledem k nevyhovující přestárlé trolejové trati do Novosedlic k 31.12. 1995 zrušena I nyní však mají dzejší občané možnost využívat k cestování autobusové linky MHD.